Archive
ISSN 1214-8725
Číslo/Ročník/Rok: 4/II/2005 - Autumn 2005

Za Miloslavem Čapkem (nekrolog)

Autor: Pavel Žďárský
Abstract: The Memory of Miloslav Čapek. – On Friday, 23 September 2005, Miloslav Čapek, the brave warrior against the totalitarian regime, the political prisoner and publicist, was defeated in his unequal battle with cancer. After the communist putsch in 1948 he decided to leave to exile and on November 17th, 1949 he managed to get to Germany. Here he started a cooperation with the intelligence group of general Moravec and was accepted as future courier. The dispatch of agents was managed by general Moravec, who established a Czech section within the American intelligence service CIC. Miloslav Čapek was arrested during his first crossing in 1950, not far from the border. In communist prisons he spent 12 years.


V pátek 23. září 2005 podlehl v nerovném boji s nádorovým onemocněním Miloslav Čapek, statečný bojovník s totalitním režimem, mukl a publicista.

Miloslav Čapek se narodil v roce 1928. Jeho otec byl živnostník, vlastnil pekařství. V únoru 1948, když přišel komunistický puč, mu bylo devatenáct let a studoval střední chemickou průmyslovou školu v Praze. „Komunismus jsem v té době vnímal jako něco špatného, jako násilí. Poprvé jsem pochopil jeho podstatu již v roce 1945, když jsem se setkal se sovětskými vojáky, kteří k nám přišli do Slaného ještě trochu dříve než do Prahy. Brali lidem hodinky a chtěli jenom pít. Na podzim 1945 jsem potom viděl v Pařížské ulici opilé sovětské vojáky, jak ohrožovali kolemjdoucí lidi. Přijeli pro ně, odzbrojili je, zmlátili, naházeli je do auta a odvezli pryč.“

Během puče se zúčastnil prvního pochodu studentů na Hrad, kde prezident Beneš slíbil, že bude demokracie zachována. Po jejím zardoušení se rozhodl k odchodu do exilu. Během brigády u hranic s Bavorskem využil první příležitost a 17. listopadu 1949 se dostal do Německa.

V uprchlickém táboře v Norimberku se snažil dodělat si maturitu, aby mohl dále studovat na univerzitě. „Byl jsem ale mladý. Určité zásady, neklid a romantika mě přivedly k navázání spolupráce se zpravodajskou skupinou generála Moravce a po prověření jsem byl přijat jako budoucí kurýr. Měl jsem chodit do Československa navazovat kontakty.“

Vysílání agentů řídil generál Moravec, který založil v rámci americké zpravodajské služby CIC československou sekci. Po ukončení výcviku Miloslav Čapek přešel zpět do Československa, ale člověk, kterému věřili, skupinu udal. Byl zatčen kousek za hranicemi 5. května 1950.

„Nejdelší výslech jsem zažil v Českých Budějovicích, trval třicet hodin. Dokonce se mnou instalovali fingovanou popravu. Říkali, podívej se, buď nám to všechno do tří minut řekneš, nebo budeš viset. Na zdi u dveří měli hák a na něm provaz. Dali mi asi tři minuty, jestli nebudu mluvit. Ale v tom okamžiku jsem byl už v takovém stavu, že jsem to bral jako vysvobození. My jsem sice předem věděli, co s námi bude, ale skutečnost byla přece jenom jiná. Byl jsem v takovém stavu, že jsem byl rád, že už bude konec. Dali mi smyčku na krk a když mi odpočítali poslední vteřinu, tak mě podkopli. V okamžiku, kdy jsem se propadával, mě zachytili. Byla mezi nimi jedna ženská, křičela na mě: ,Ty kurvo, to bys chtěl, abychom tě oddělali. Nic takového, ty budeš pro nás pracovat.‘“

Později byl převezen na Pankrác, kde byl souzen v tajném líčení. Rozsudek byl vynesen 7. prosince 1950: dvanáct let pro velezradu a špionáž. Ještě před vánočními svátky byl převezen do Jáchymova, do tábora Rovnost, kde strávil necelých pět let, do nového zatčení v roce 1955. I v táboře se totiž snažil pokračovat ve zpravodajské činnosti. Poslal do zahraničí seznam všech vězňů, včetně důvodu, za který byli odsouzeni.

„Jedním z našich největších husarských kousků bylo vloupání do kanceláře StB. Jednou za čas dělali strážní ,filcunky‘, prohlídky na barácích. V roce 1954, kdy jsem měl rozepsané zprávy o táboře, jsem už nebyl dostatečně opatrný. Nechal jsem je v prostoru, kde jsem žil. Při prohlídce je zabavili. Vybrali také spousta dalších věcí, například nedovolené knížky a bible. Protože to dali k estébákům, dostal jsem strach. Kdyby si zprávy přečetli, mohli by je použít jako důkaz špionážní činnosti. Zorganizoval jsem skupinu, se kterou jsem šel na pátý barák, kde to bylo zamčený v kanceláři StB. Neměli moc dobrý zámky, s důlními zámečníky jsme si udělali paklíč. S jeho pomocí jsme kancelář otevřeli a vlezli jsme tam. Našel jsem dokonce svůj papír, vzali jsme tam také spoustu biblí a učebnic a potom jsme to rozdávali.“

Později byl převezen do Horního Žďáru, kde byla zvláštní vyšetřovací věznice StB pro oblast Jáchymovska. Byl to důsledek stoupajícího napětí na táboře. Muklové v té době stávkovali, odmítali jídlo a sabotovali dolování. Vytipované iniciátory převáželi do Leopoldova, Miloslava Čapka odvezli do Horního Žďáru. Po několikaměsíčním vyšetřování šel znovu k soudu, kde vyfasoval dalších osm let a poté putoval do Leopoldova za starými kamarády z Rovnosti.

„Když srovnám oba procesy, bylo v roce 1956 vidět, že se doba poněkud změnila. Poprvé jsem totiž také uváděl, že jsem byl k přiznání donucen pod nátlakem, za použití fyzického násilí. Předseda senátu, JUDr. Hošek, dodnes si jeho jméno pamatuji, na to odpověděl, že s takovými ptáčky, které sem posílají z Německa, na ty má StB svoje způsoby vyšetřování.“

V Leopoldově dral dva roky peří a posléze několik let pracoval v galvanizovně, kde se pro bratislavské Elektrotechnické závody kadmiovaly šrouby a matky na spojení částí pod elektrickým napětím. Součástky se dávaly do roztoku s kyanidem kademnatým. Tisícina gramu tohoto jedu byla pro člověka smrtelnou dávkou. „Když přišli s návrhem, abych podepsal pracovní závazek, vždy jsem to odmítnul. Po jednom odmítnutí mě nakonec přeložili na těžší práci, shazoval jsem ze železničních vagónů materiál pro výrobu rozvaděčů. Tři dny před vyhlášením amnestie 9. května 1963 mi vypršel trest. Po dvanácti letech jsem jel domů.“

Na stránkách časopisu PAIDEIA jsme se mohli seznámit s jeho myšlenkami v práci Pochybnosti a jistoty (1/I/2004). Text později vydal autor vlastním nákladem knižně (Filosofie pochybností a jistot. Teorie o absolutní a subjektivní filosofii. Vlastním nákladem, Slaný 2005). Na pultech knihkupectví můžeme najít další dva Čapkovy tituly: O mužích, na které se zapomnělo. Autentické svědectví o nelidskosti komunistických věznic. Pragma: Praha 2000 a Poražení vítězové. Kapitoly z třetího odboje. Mladá fronta: Praha 2003.

Zpracováno podle rozhovoru Miloslava Čapka s Petrem Blažkem,

URL:< http://www.totalita.cz/vzp/vzp_0007.php >.


 
 www.filosofie.cz