Archive
ISSN 1214-8725
Číslo/Ročník/Rok: 1/III/2006 - Winter 2006 – monothematic issue on Multiculturalism

Sémantické modely multikulturality

Autor: Naděžda Pelcová
Abstract: The semantic models of multiculturalism. – The article deals with five semantic models of the concept of multiculturalism. Multiculturalism is perceived as an ideal, as a deconstruction of the American culture and of the western values, as a political construct and strategy and as a feature of the global world and a product of western thinking.

Keywords: multiculturality, assimilation cultural and lingual, cultural and personal identity

Klíčová slova: multikulturalita, asimilace kulturní a jazyková, kulturní a osobní identita


 

Obsah stati krystalizoval v průběhu realizace projektu Multikulturní výchova ve vzdělávání budoucích učitelů a dalším vzdělávání učitelů, v inspirujícím prostředí pracovních skupin, konferencí a v mnoha diskusích s kolegy a spolupracovníky nad tématem multikulturalismu. To nejnápadnější, co se ozývalo při všech debatách s notorickou naléhavostí stále znovu, byla potřeba ujasnění významu pojmu multikulturalita a multikulturalismus. Ukázalo se to jako jedna z nezbytných priorit, jež musí předcházet všem úvahám o multikulturní výchově, jejím obsahu a jejích formách, a to právě pro mnohoznačnost uvedeného pojmu. Dokonce bych toto ujasnění nazvala základním předpokladem pro možnost multikulturní výchovy vůbec – totiž na jaké pojetí multikulturalismu chceme a můžeme v multikulturní výchově našich dětí navázat?

V současné době lze vysledovat zhruba pět sémantických okruhů významu pojmu multikulturalita.

1. Multikulturalita jako „ideál uskutečňované tolerance a respektu k jinému a odlišnému. V tomto smyslu je multikulturalita neuskutečněnou možností, které v uskutečnění brání různé podoby útlaku – marginalizace, bezmoc, kulturní imperialismus, násilí, vykořisťování.“ (Taylor 2004: 183)

Podle toho potom: „Multikulturní společnost je společnost, která se vyznačuje kulturní rozmanitostí, pluralitou. Různé kultury zde žijí vedle sebe nikoli izolovaně, ale ve vzájemné interakci a komunikaci, v nichž může docházet ke spolupráci, k dialogu a určitým vzájemným vlivům a vzájemnému obohacení. Ideál multikulturalismu je oslavou kulturní rozmanitosti, například jazykové nebo náboženské, je opakem praktik necitlivé asimilace ras, etnik, přistěhovalců.“ (Taylor 2004: 183) V takovémto pojetí se multikulturalismus jako ideál stal integrální součástí výchovných a vzdělávacích strategií řady evropských zemí a Spojených států amerických.

2. V konzervativních Huntingtonových úvahách o povaze americké identity Kam kráčíš Ameriko? je multikulturalismus označen za „antievropské hnutí“ (Huntington 2005: 176) a za „protizápadní hnutí“. Podle autora je kulminací dlouhodobého zanedbávání výchovy americké a západní historie, anglického jazyka a výchovy k vlastenectví. Multikulturalismus je označen za „dekonstruktivistický útok proti tradičním americkým hodnotám“. (Huntington 2005: 182) Autor považuje spor mezi zastánci tradičních amerických hodnot, výlučného postavení angličtiny a americké národní kultury na straně jedné a mezi stoupenci multikulturalismu, bilingvního vzdělávání a etnických kultur na straně druhé za základní charakteristiku současného amerického politického života a její vývoj odhaduje v souvislostech s případným teroristickým ohrožením USA.

3. Multikulturalita jako pojem označující vztah vzájemného respektu mezi domácími a imigranty, mezi příslušníky odlišných kultur uvnitř jedné společnosti na základě občanské a politické rovnosti, je politický konstrukt, strategie politické reprezentace liberální demokracie. Jak uvádějí autoři (Barša, Baršová) stati Sbohem multikulturalismu vznikl multikulturalismus v Evropě v 60. letech 20. století. Například ve Velké Británii je spjat s představou impéria, v němž jakoby pod jednou politickou střechou koexistují různé etnické kultury. Hlavním cílem této politické strategie bylo „zajišťování rovných příležitostí s respektem ke kulturní různosti v prostředí společné tolerance“. (Lidové noviny, 3. 9. 2005)

Tato politická strategie prodělala určitý vývoj. Již před útokem v londýnském metru řada signálů avizovala odpor dětí emigrantů proti jejich „nové vlasti“. Ukazuje se, že slabinou dosavadní koncepce multikulturalismu jako politické strategie bylo, že nečinila rozdíly mezi generacemi a jejich vztahem k původním tradicím (kulturním, náboženským ad.). Neboť pro výchovné a vzdělávací (i asimilační) strategie je důležité rozumět povaze kulturní identity, charakteru náboženské víry a vztahu k dávným kulturním tradicím, která je jiná u původních přistěhovalců první generace vděčných své nové vlasti, a jiná u jejich dětí a vnuků, jejichž kulturní identita jako patření k původnímu kulturnímu okruhu je setřena a nová vytvořena nebyla. Příslušníci druhé či třetí generace, děti imigrantů příchozích na Západ, nepatří jakoby nikam. Nejde tedy o spor mezi individuální a kulturní identitou (individuální svobodou podle západního vzoru a kulturním zakořeněním), jak se píše v Politikách uznání, nýbrž o ztrátu jakékoli kulturní identity a s tím související ztrátu identity osobní. Jde o selhání politiky a tedy i školy.

 

Co naučily evropské školy své žáky, děti imigrantů, nejsou hodnoty (ty nelze uměle implantovat), ale pouze chladný kalkul. Nenaučily je občanským ctnostem (nepatří k jejich původní kultuře) a nevedly k vědomí odpovědnosti (dokonce vedly k popření některých např. základních muslimských hodnot). Oni nepatří ani k rodičům (tradiční tradice), ani k hostiteli (západní tradice). Důsledkem potom je, jak tvrdí Erik Erikson, „kompenzační neuróza“ projevující se v tom, že „veškerý pocit bezpečnosti a identity pramení z postavení člověka, jemuž někdo cosi dluží“. (Erikson 2002: 112) Pocit, který může vést v beznaději k násilí.

 

V současné době je strategie evropské politické reprezentace zaměřena nikoli na kulturní, nýbrž politickou a jazykovou asimilaci, a analogicky, jak hovoří Huntington o potřebě vlastenecké výchovy v USA, se dnes v Evropě, např. ve Velké Británii, mluví o „britství“ a „britské identitě“. Došlo k proměně integračních politik. Jak píší autoři již citovaného článku (Barša, Baršová), jde o nové vládní strategie (od ledna 2005) založené na posilování britské identity, která není v rozporu s kulturní rozmanitostí („žádný soubor hodnot by neměl být upřednostňován před jiným“). Do důsledků jde o odmítnutí představy tzv. „tavicího kotle“, v němž se přetaví původní různost do nové jednoty. Symbolicky je strategie vyjádřena spíše salátovou mísou sestávající z různých ingrediencí zachovávajících si svou podstatu. Avšak symbolika neustupuje od představy nádoby (společnosti, jejích hodnot a nutně i kultury) sjednocující onu různorodost. Jak strategie deklaruje, neočekává plnou kulturní asimilaci, nýbrž asimilaci politickou (přijetí britství je povinností) a jazykovou. Bez přijetí kultury však není možná ani sociální mobilita, ani úspěch, tak žádoucí v západní společnosti. Jde tedy o odmítnutí původní koncepce multikulturalismu jako vytváření rovných příležitostí.

 

4. Multikulturalita (ve smyslu plurality kultur) jako pojem označující stav globálního světa, v němž dochází k unifikaci základních procesů komunikace i životního stylu, ke komercionalizaci, technologizaci, optimalizaci a ekonomizaci všech společenských procesů. Pro globální svět je typické stýkání kultur a jejich koexistence, která nemusí vést k ovlivňování, ani k obohacování, je to pouhá koexistence založená na toleranci jako strpění. Kulturní diference se stává spíše folklórem bez významu pro založení kulturní identity (Masajové, kteří si hrají na Masaje) a často má komercionalizovanou podobu, etnická specifika se kupříkladu stávají inspirací módních trendů.

Jaký je globální svět? Autoři studie První globální revoluce. Svět na prahu nového tisíciletí hovoří o světě, jenž je tvořen „bezpříkladnou směsí geostrategických pohybů a souborem ekonomických, technologických, ekologických, kulturních a etnických faktorů, jejichž kombinace vedou do neznáma“. (King, Schneider 1991: 16) Svět je ne-pevný, ne-jistý, ne-konzistentní. Zřetelně se to projevuje na snahách některých nejprogresivnějších společností vypracovat nové metody plánování a řízení v podmínkách neurčitosti a nejistoty. Proto dnes Nobelovy ceny získávají ekonomové za teorie řízení pojaté jako teorie her.

Jaké je místo kultury v globalizovaném světě? Vždyť kultura je odevždy onou evidencí – jistotou. Je prizmatem, z něhož rozumíme světu jako horizontu, je rastrem, který přikládáme na svět, a nějak ho strukturujeme, je symbolická, tedy inspirující, vyzývá nás k interpretaci, k porozumění toho nedořečeného, skrytého. Bez kultury nemůžeme žít jako lidé. Nebezpečím takto globálně nebo spíše globalisticky koncipovaného multikulturalismu potom je, že zůstáváme v onom „mezi“ kulturami, aniž bychom zakotvili v některé z nich. Z kultur vyzobáváme ty hodnoty a vzorce jednání, jež se nám hodí, činí nás zajímavými. Velmi často transformujeme kulturní jednání do zcela nových podob, jež mají malou a nebo žádnou souvislost s původním zdrojem, například evropští krišnaisté, jógínská cvičení a další exotika.

5. Multikulturalita jako produkt západního myšlení. Porozumět multikulturalitě jako principu znamená porozumět základním figurám západního myšlení (subjekt-objektovému rozvrhu světa). Položme si proto otázku: kde v něm můžeme nalézt oporu pro porozumění předpokladům multikulturalismu? Jak může vypadat vědění a jednání, které se vystavuje cizímu, aniž by je vřazovalo do společného?

Kritická analýza konceptu multikulturalismu musí vycházet z evropského porozumění sobě a druhému, vlastnímu a cizímu, blízkému a vzdálenému, vnitřnímu a vnějšímu. Jde o myšlení, které se neopírá o iluzorní a vynucený celek. Nepřijímá existenci preordinovaného řádu pořádajícího rozmanitost do jednoty. Jde o otevřenou formu navázání, jež spočívá v tom, že jeden přistupuje na nárok druhého, jak se to děje v průběhu takových rozhovorů a jednání, které se nevyčerpávají v aplikaci. Ze své povahy se dá takové myšlení označit za „marginální kritiku“, jež vychází z okrajů řádu. Jde, vyjádřeno slovy Waldenfelse, o xenologii. (Waldenfels 1998: 19)

Z hlediska podoby myšlení (tedy západní racionality) B. Waldenfels rozlišuje: responzivní racionalitu, která vyrůstá z tvůrčího, vynalézavého hledání odpovědi na otázky, jež si sami nestanovujeme a v protikladu k ní komunikativní racionalitu, opírající se o cíle a pravidla přesahující vše vlastní a cizí, tedy racionalitu pořádající. (Waldenfels 1998: 16)

Analogicky k responzivní Waldenfeldově racionalitě hovoří W. Welsch o transverzálním rozumu – o myšlení, které nehledá nadřazení a podřízení, nýbrž setkání a výměnu. Setkává se vlastní s cizím (co pro nás znamená domov, si uvědomujeme nejlépe, když jsme od něj vzdáleni), vlastní a cizí povstává současně, jsou stejně původní, tak, jako mateřská a cizí řeč se kultivují najednou, cizí se stává vlastním (učením se cizímu jazyku si toho tím více uvědomujeme o vlastním jazyce mateřském). Obojí jakoby vzchází z prvotního rozdělení, vlastní se zakládá a rozvíjí v cizím a naopak. V tomto myšlenkovém konceptu má multikulturalita trvalé místo a právě odsud ji můžeme rozvíjet pro potřeby multikulturního dialogu ve výchově a vzdělávání.

Nejpodstatnější poznání, které z mnohovýznamnosti pojmu multikulturalismus pro nás jako pedagogy plyne, je, že nelze pro naše potřeby nereflektovaně aplikovat některý z hotových konceptů multikulturalismu vycházejících z jiných historických, politických nebo kulturních předpokladů.

SEZNAM LITERATURY

Baršová, Andrea, Barša, Pavel: Sbohem multikulturalismu. Islámské obrození způsobuje obrat v evropských integračních politikách. Lidové noviny, 3. 9. 2005.

Erikson, Erik H.: Dětství a společnost. ARGO: Praha 2002.

Huntington, Samuel P.: Kam kráčíš Ameriko? Krize americké identity. Rybka Publishers: Praha 2005.

King, Alexander, Schneider Bertrand: První globální revoluce. Svět na prahu nového tisíciletí. Bradlo: Bratislava 1991.

Taylor, Charles: Zkoumání politiky uznání. Multikulturalismus. FÚ AV ČR: Praha 2004. Waldenfels, Bernhard: Znepokojivá zkušenost cizího. OIKOYMENH: Praha 1998.

(Doc. PhDr. Naděžda Pelcová, CSc., vedoucí Katedry občanské výchovy a filosofie UK PedF, specializuje se na filosofickou antropologii a filosofii výchovy.)


 
 www.filosofie.cz